Historie a zaměření ústavu

Historický ústav AV ČR, v. v. i. navazuje na tradici Československého státního historického ústavu vydavatelského založeného československým státem nedlouho po vzniku republiky, a to v roce 1921 s primárním cílem zpřístupňovat pramenné bohatství k české i evropské minulosti. V roce 1952 se stal ústav součástí Akademie věd, respektive tehdy Československé akademie věd. V souvislosti s činností za pražského jara byl Historický ústav na přelomu 60. a 70. let nejen přejmenován (1970–1990 fungoval jako Ústav československých a světových dějin), ale především postižen nuceným odchodem (mj. František Šmahel) či dokonce uvězněním některých svých vynikajících odborníků (Jaroslav Mezník). Restrukturalizována byla i paleta zkoumaných témat. Přesto řada cenných počinů i v tomto období vznikla (např. syntetické dějiny Československa do roku 1848 či řada monografií, zejména ke starším českým dějinám).

Nová etapa rozvoje ústavu nastala v demokratických poměrech po revoluci 1989, a to zejména díky nezměrnému úsilí nového vedení ústavu v čele s předním evropským medievistou profesorem Františkem Šmahelem (1990–1998). Další rozvoj Historického ústavu směrem k mezinárodní excelenci ve výzkumu, aplikaci nových metodologických podnětů, rozšiřování spolupráce se zahraničím i posilováním role Historického ústavu ve vysokoškolské výuce, stejně jako budování základní infrastruktury oboru (edice, bibliografie, velké slovníkové/encyklopedické řady, časopisy atd.) následoval i za Šmahelových nástupců, profesora Jaroslava Pánka, specialisty na středoevropské kulturní dějiny raného novověku (do 2005), stejně jako později za profesorky Svatavy Rakové, přední české amerikanistky (2005–2012), a profesorky Evy Semotanové (2012–2017), významné znalkyně historické geografie, jež podstatně přispěla k budování tohoto perspektivního oboru v České republice po roce 1989.

V současné době náleží Historický ústav mezi veřejné výzkumné instituce (od 1. ledna 2007). Základní výzkum uskutečňuje v oboru českých, československých a obecných dějin. Patří k předním výzkumným pracovištím, která se systematicky zabývají minulostí českého, respektive československého státu v celém rozsahu jeho historické existence, a to od raného středověku po moderní a soudobé dějiny.