Vedle sebe i spolu. Konfesní menšiny a většinové společnosti v českých zemích, Braniborsku-Prusku a Polsku-Litvě v 15. až 17. století

Konferenci Vedle sebe i spolu. Konfesní menšiny a většinové společnosti v českých zemích, Braniborsku-Prusku a Polsku-Litvě v 15. až 17. století pořádá Historický ústav AV ČR, v. v. i., Universität Potsdam, Brandenburgische Historische Kommission, Potsdam a Univerzita Karlova v Praze. Bude se konat od 29. června do 1. července 2023 ve Vzdělávacím centru Na Karmeli v Mladé Boleslavi.

Program

Témata jako „konfesní menšiny“, „konfesní útlak“ a „exil pro víru“ („náboženský exil“) souvisejí s vnitřním uspořádáním státu a společnosti podle principů multi- či monokonfesionality, jakož i s konfesním soužitím nebo náboženskou tolerancí v předmoderní době. Vnímání a postavení různých náboženských menšin a postoj většinové společnosti k nim patří k často zpracovávaným tématům dnešní akademické historiografie i širšího společensko-veřejného diskurzu. Ve veřejném prostoru se objevují určitá očekávání spojovaná s aktuální vědeckou analýzou předmoderních náboženských menšin, jejich migrací a multikonfesního soužití. Domníváme se, že bude možné lépe vysvětlit a pochopit dnešní – do jisté míry obdobnou – situaci, jakmile se podaří identifikovat příčiny migračních proudů, motivy a cíle migrantů, možnosti soužití více náboženství nebo naopak možnosti adaptace či asimilace v raném novověku.

Důležitý je pro nás především komparativní pohled, přičemž česko-německá perspektiva je obzvláště příznivá, neboť dobře ilustruje různé podobnosti, ale také rozdíly. Pro srovnání jsme zvolili země Koruny české z české perspektivy a Braniborsko-Prusko z perspektivy německé, mimo jiné proto, že se takovým srovnáním dosud nikdo hlouběji nezabýval. Částečně jsme také použili příklad Polska a Litvy, který se vzhledem ke složité náboženské struktuře polsko-litevské unie zdá být geograficky i tematicky opodstatněný. Nezapomínáme ani na problematiku menšiny sui generis, totiž menšiny židovské, a téma náboženských menšin a exilu se snažíme sledovat od pozdního středověku do závěru raného novověku.