Historický ústav akademie věd České republiky, v. v. i.

o nás



Historický ústav AV ČR, v. v. i. (dále jen HÚ) navazuje na tradici Československého státního historického ústavu vydavatelského založeného československým státem nedlouho po vzniku republiky, a to v roce 1921 s primárním cílem zpřístupňovat pramenné bohatství k české i evropské minulosti. V roce 1952 se stal ústav součástí Akademie věd, respektive tehdy Československé akademie věd. V souvislosti s činností za pražského jara byl HÚ na přelomu 60. a 70. let nejen přejmenován (1970–1990 fungoval jako Ústav československých a světových dějin), ale především postižen nuceným odchodem (mj. František Šmahel) či dokonce uvězněním některých svých vynikajících odborníků (Jaroslav Mezník). Restrukturalizována byla i paleta zkoumaných témat. Přesto řada cenných počinů i v tomto období vznikla (např. syntetické dějiny Československa do roku 1848 či řada monografií, zejména ke starším českým dějinám).
       
Nová etapa rozvoje ústavu nastala v demokratických poměrech po revoluci 1989, a to zejména díky nezměrnému úsilí nového vedení ústavu v čele s předním evropským medievistou profesorem Františkem Šmahelem (1990–1998). Další rozvoj HÚ směrem k mezinárodní excelenci ve výzkumu, aplikaci nových metodologických podnětů, rozšiřování spolupráce se zahraničím i posilováním role HÚ ve vysokoškolské výuce, stejně jako budování základní infrastruktury oboru (edice, bibliografie, velké slovníkové/encyklopedické řady, časopisy atd.) následoval i za Šmahelových nástupců, profesora Jaroslava Pánka, specialisty na středoevropské kulturní dějiny raného novověku (do 2005), stejně jako později za profesorky Svatavy Rakové, přední české amerikanistky (2005–2012), a profesorky Evy Semotanové (2012–2017), významné znalkyně historické geografie, jež podstatně přispěla k budování tohoto perspektivního oboru v České republice po roce 1989.

V současné době je HÚ takzvanou veřejnou výzkumnou institucí (od 1. ledna 2007). Základní výzkum uskutečňuje v oboru českých, československých a obecných dějin. Patří k předním výzkumným pracovištím, která se systematicky zabývají minulostí českého, respektive československého státu v celém rozsahu jeho historické existence, a to od raného středověku po moderní a soudobé dějiny. Původní orientace na období do roku 1945, respektive 1948, se postupem doby stále více posouvá do oblasti dějin komunistického Československa.  

HÚ nerealizuje výzkum pouze na pracovišti v Praze, ale také na pobočkách v Brně a Českých Budějovicích (společné pracoviště s Jihočeskou univerzitou). Jeho součástí je zároveň Istituto Storico Ceco di Roma (dále jen ISCR) patřící k síti mezinárodních výzkumných institucí, archeologických, historických i uměnovědných, přítomných v Římě namnoze již od 19. století. Tradičním předním úkolem ISCR je především výzkum pramenů ve vatikánských a italských knihovnách a archivech a jejich moderní ediční zpřístupňování (Monumenta Vaticana res gestas bohemicas illustrantia, Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem; zároveň vydáváno periodikum Bolletino dell´Istituto Storico Ceco di Roma a samostatné knižní řady ad.).

Na všech svých pracovištích soustřeďuje HÚ řadu vynikajících oborových specialistů, kteří nejen výrazně posouvají hranice poznání ve svých specializacích, ale zároveň pedagogickým působením na vysokých školách i v HÚ (školení Ph.D. studentů, z nichž mnozí jsou v ústavu přímo zaměstnáni) přispívají k formování dalších generací historiků i odborníků z dalších oborů. Organizací různých akcí v mezinárodním výzkumném prostoru, stejně jako i působením v řadě grémií se podílejí také na internacionalizaci české vědy a přenášení jejích poznatků do zahraničí. HÚ se stal od roku 1990 nejvýznamnějším reprezentantem české vědy na prestižních mezinárodních kongresech historických věd (organizace specializovaných zasedání: Madrid 1990, Sydney 2005, Jinan 2015, Poznaň 2020), významným způsobem se podílí na organizaci mezinárodní vědecké spolupráce v rámci mezinárodních komisí. 

Klíčovou úlohu pak plní HÚ a jeho pracovníci v oblasti popularizace. Odborná reflexe minulosti a role historické vědy při uchování národní paměti a formování národní identity a kultury v nejširším, multikulturním smyslu tvoří nepostradatelnou součást civilizované společnosti, přispívá k rozvíjení jejích pozitivních hodnotových norem a prostřednictvím analytických a kritických diskursů poskytuje odborné i širší veřejnosti potřebnou zpětnou vazbu.

Podstatné jsou však rovněž další úlohy HÚ, vedle různých forem přenosu poznatků do praxe jde zejména o zajišťování infrastruktury oboru nezastupitelnou formou – vydáváním celé série pramenných edic a souvislých edičních řad od středověku po moderní dějiny (Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI.–XVIII. illustrantia, Dokumenty československé zahraniční politiky, Programy politických stran ad.) využívaných širokým spektrem badatelů, dále specializovaných časopisů pro dějiny středověku, raného novověku, moderních dějin, historické geografie a areálových studií střední, jihovýchodní a východní Evropy a především pak zpracováváním kontinuální bibliografie oboru v podobě unikátní komplexní databáze (HÚ tuto roli dlouhodobě plní jako jediné pracoviště v České republice), dále uchováváním, moderním zpracováním i zpřístupněním cenných sbírek (sbírka Augusta Sedláčka ad.) odborné i laické veřejnosti či rozvojem knihoven na jednotlivých pracovištích, které jsou veřejně přístupné a hojně využívané (dohromady více než 265 000 svazků).