Historický ústav akademie věd České republiky, v. v. i.

Historie ústavu

 Historický ústav Akademie věd České republiky navazuje na vědecké tradice Československého státního historického ústavu vydavatelského, jenž zahájil svou činnost na začátku roku 1921 na základě zřízení ústavu jako právního subjektu, schválené ministerskou radou 17. února 1920. Od této chvíle se datují již více než devadesátileté dějiny dnešního Historického ústavu. Jejich periodizace je určena mezníky, které byly více než požadavky vědy předurčovány zvraty politické situace v zemi. Lze je přímo sledovat v proměnách názvu instituce:

  1. (1921 - 1953) Československý státní historický ústav vydavatelský (později kráceno na Státní historický ústav vydavatelský - dále HÚ vydavatelský)
  2. (1953 - počátek roku 1970) Historický ústav Československé akademie věd (dále HÚ ČSAV)
  3. (1970 - 1989) Ústav československých a světových dějin Československé akademie věd (dále ÚČSD ČSAV)
  4. (1990 - současnost) Historický ústav Akademie věd České republiky (dočasně ČSAV resp. ČAV - dále
    HÚ AV ČR)

1990 - současnost

Po roce 1989 prošel ústav radikální přeměnou ve smyslu konstituování vědeckého pracoviště, napojeného na současné světové badatelské trendy. Do jeho čela byl jmenován renomovaný medievista František Šmahel, který zastával funkci ředitele až do května 1998. K 1. únoru 1990 byl obnoven název Historický ústav, činnost pak dostala nové kontury i náplň, reflektující rovněž tematickou revoluci, jíž prochází soudobá světová historiografie. V souvislosti s rozsáhlou restrukturalizací ČSAV a jejím přetvořením na AV ČR došlo v roce 1993 k inkorporaci části pracovníků zrušeného Ústavu pro dějiny střední a východní Evropy.

Sídlem Historického ústavu AV ČR v Praze je od roku 1994 budova v Prosecké ul. 76, Praha 9. Pražské centrum má rovnocenného partnera v brněnské pobočce ústavu. Brněnská pobočka Historického ústavu AV ČR  byla založena 1. května 1953 jako detašované pracoviště tehdejšího Historického ústavu ČSAV. Spolu se svým mateřským ústavem prošla v průběhu doby několika organizačními změnami (v letech 1988-1990 působili pracovníci pobočky přechodně v rámci nově ustaveného Ústavu slavistiky ČSAV (ÚS ČSAV) v Brně, kde tvořili samostatné historické oddělení. Po obnovení Historického ústavu ČSAV v Praze byla záhy obnovena i jeho pobočka v Brně, do níž přešla většina historiků z ÚS ČSAV. Vedením pobočky byl nejdříve pověřen Jaroslav Mezník, později Jaroslav Marek. Pod jejich vedením se obnovil původní široký badatelský záběr pracoviště, soustřeďující se na české národní dějiny se zvláštním zřetelem k dějinám Moravy. Po 1. květnu 1993 do pobočky přišli čtyři pracovníci brněnské pobočky zrušeného Ústavu dějin střední a východní Evropy, s nimiž se tematické zaměření pobočky rozšířilo o problematiku historické slavistiky. Pracovníci brněnské pobočky využívají ke studiu bohatou pramennou základnu moravského prostředí, výzkum a zpracování jeho výsledků se však netýká pouze moravského teritoria, ale značná část pracovní kapacity je věnována i studiu širších národních a evropských souvislostí.
Detašovaným pracovištěm HÚ AV ČR je rovněž Centrum raně novověkých studií v Českých Budějovicích, které vzniklo roku 2003 a ve spolupráci s Historickým ústavem Filozofické fakulty Jihočeské univerzity zajišťuje vydávání vybraných pramenů k raně novověkým dějinám.
Zahraničním pracovištěm HÚ AV ČR, určeným pro studium historických pramenů k českým dějinám ve vatikánských a římských archivech, je Český historický ústav v Římě,  jehož činnost byla po nucené přestávce od roku 1941 znovuobnovena v roce 1993.