Historický ústav akademie věd České republiky, v. v. i.




Rektorská řada předhusitské pražské třífakultní univerzity (do vydání Dekretu kutnohorského). Nové poznatky a otazníky
[The Succession of Rectors at the Pre-Hussite Three-Faculty Prague University (prior to the Issue of the Decree of Kutna Hora). Recent Researches and Issues]
s. 533-558

In addition to having chronological and institutional importance, the listing of an unbroken succession of rectors also symbolises university tradition. For this reason, the reconstruction of Rectorial succession has always been one of the foremost tasks of university historiography, and in many a university it has also been presented visually to its members and visitors. Whereas, thanks to its preserved register, we know all the Rectors of the Law University (similar to the most of other Central European universities), the list of rectors of another joint Prague university and finally that of what is called the Three-Faculty University have to be reconstructed stage by stage from individual statements in various university and non-university documents, because the register kept from 1358 was probably lost during the Thirty Years’s War. Logically, this list of Rectors is incomplete and in the case of some individuala questionable.
The study presented here aims, at first, to revise the earlier list of Rectorial succession compiled by Marie Haasová-Jelínková in the 1940s (the most recent list of Rectors presented in the 1990s within the framework of the jubilee publication The History of Charles University [Dějiny Univerzity Karlovy] does not, in principle, bring anything new to light and, furthermore, contains several errors). Apart from incorporating corrections and amendments excerpted from the editions of sources and publications from roughly the past sixty years, the author has included the name of one until now unknown Rector from 1394 (Nicolaus Beyer de Nova Berlin), whose letter had been published, with an erroneous dating, in the Protocols of the town of Göttingen.
The second goal of this study lies in the comparison and generalisation of data on the Rectors themselves and especially the length of their tenures. It draws attention to the until now unclear relationship between the University Vice-Chancellor and the Rector, especially after 1405, when the University was granted a privilege to award on its own, if necessary, permission to teach (licentia ubique docendi) to its graduates and both offices could thus merge (or merged as a rule?). Yet, on the basis of his analysis of the succession of Rectors, the author primarily questions the traditionally accepted interpretation by Václav Vladivoj Tomek (1848) of the semester tenure of individual Rectorships. At least in 1383 and 1394, it is possible to document unambiguously more than two Rectorship in one year. A hypothesis offers itself that the Three-Faculty Prague University, like the newly founded universities in Heidelberg (though only temporarily in this case)) and Cologne on the Rhine adopted the Parisian model of quarter-yearly Rectorships. In additon, it seems that in both years mentioned above, individual university nations rotated this office regularly. However, there is not enough evidence for these suggestions to reach any definite conclusion. After all, at least one of the Rectorships evidently lasted more than a quarter year (Henricus de Bremis 1391-1392), yet, the same Rector could have been re-elected for a second time. Thus, the only definite conclusion that can be drawn is that the currently received idea on semester Rectorships at the Three-Faculty Prague University contains serious omissions and that it is necessary that any future research takes into account all the above mentioned variants.

Studie si klade za cíl doplnit a opravit dosavadní soupis rektorů středověké třífakultní univerzity v Praze (do roku 1409). Zatímco na juristické univerzitě, která se vydělila z dosud alespoň formálně jednotné univerzitní korporace roku 1372, známe díky dochované matrice všechny její rektory, řadu rektorů třífakultní univerzity je třeba postupně sestavovat z jednotlivých nalezených dokladů. Autor do seznamu zapracoval rektory zmíněné v novější literatuře, sám přispěl objevem listu dosud neznámého rektora z roku 1394, zaslanému do Göttingen. Výsledná, stále ještě značně neúplná rektorská řada se vyznačuje jistou nepravidelností v počtu rektorátů na rok (zejména v roce 1383 a 1394). Na základě tohoto zjištění autor zpochybňuje dosud v literatuře tradovanou představu semestrálních rektorátů a upozorňuje na možnost alespoň dočasné aplikace pařížského modelu rektorátů čtvrtletních, který se v druhé polovině 80. let 14. století uplatnil na univerzitách v Heidelberku a Kolíně nad Rýnem. Pro jakýkoliv jednoznačný závěr však zatím není dostatek důkazů. 

This study aims to supplement and amend the current list of Rectors of the medieval three-faculty University in Prague (until 1409). Whereas, thanks to its preserved register, we know all the Rectors of the Law University, which separated itself from the contemporary, and at least formally unified University Corporation in 1372, the list of Rectors of the three-faculty University has to be compiled step by step from individual documents, which have now been found. The author has incorporated all Rectors mentioned in more recent publications within his listing. In addition, he personally discovered a letter from 1394 which had been sent to Göttingen by an unknown Rector. The resulting succession of Rectors, although still considerably incomplete, shows certain irregularities in terms of the number of Rectors holding office each year (in particular in 1383 and 1394). Based on this discovery, the author questions the received idea of Rectorship semester tenures. He draws attention to the possibility of at least the temporary use of the Parisian model of quarter-yearly Rectorships, which was in force at the Universities of Heidelberg and Cologne in the second half of the 1380s. However, there is a lack of evidence so far to make it possible to reach any definite conclusion.

Key words: University, Prague, Bohemia, Rector, medieval university, the Three-Faculty University, semester, listing

Místa paměti. Lieux de mémoire. Erinnerungsorte
[Places of Memory. Lieux de mémoire. Erinnerungsorte]
s. 559-568

In his study, having briefly characterised his starting points Etienne François deals with the possibilities of researching in Germany the places of memory – lieux de memoire, which are under systematic research in France. This article takes the form of a reflection and a summary of this research on the places of memory (lieux de mémoire, Erinnerungsorte). He finds the inevitable differences between a German Project and the original French Project in primarily a different understanding of nationhood in both countries and also in a much greater discontinuity, which characterizes the German past. François sums up the most common results of research dealing with „German“ memory – the central place of memory focused upon Nazism, yet also the richness of pre-Nazi „memories“; a pluralism of memories, though mutually interconnected; alongside the unifying functions of memories there are differentiating strands at play.

Etienne François se zabývá ve své stati - po stručné charakteristice počátečních východisek - možnostmi výzkumu míst paměti - lieux de memoire, systematicky zkoumaného ve Francii, do Německa; shrnuje nejobecnější výsledky výzkumu, týkající se „německé“ paměti - centrální místo paměti orientované na nacismus, ale také na bohatost „pamětí“ přednacistických; pluralismus pamětí, přitom ale navzájem souvisejících.

In his study, having briefly characterised his starting points Etienne François deals with the possibilities of researching in Germany the places of memory – lieux de mémoire, which are under systematic research in France; he sums up the most common results of research dealing with „German“ memory – the central place of memory focused upon Nazism, yet also the richness of pre-Nazi „memories“; a pluralism of memories, though mutually interconnected.

Key words: lieux de mémoire, Erinnerungsorte, the places of memory, German research on the places of memory, Nazism

Windischgrätz a Condorcet: příběh jednoho osvícenského projektu
[Windischgrätz et Condorcet: l´histoire d´un projet des Lumières]
[Windischgrätz and Condorcet: A Tale of One Enlightenment Project]
s. 569-598

Joseph Nicolas comte de Windischgrätz, noble de la monarchie des Habsbourg, s'était engagé de manière importante dans les activités cosmopolites des hommes des Lumières. Auteur d'un projet de perfectionnement de l'humanité, apprécié au niveau international par les hommes de sciences célèbres de l'époque, il construit un réseau de correspondance, sans précédent, à une échelle quasi mondiale. Son dossier représente une source unique sur le débat interdisciplinaire entre les savants et les politiques français, anglais, autrichiens, suisses, allemands, tchèques, italiens et hongrois sur les questions de jurisprudence et de possibilité d'amélioration de la société. Les échanges que ce projet a entraînés ont permis une meilleure connaissance réciproque entre les hommes des Lumières des différentes parties de l'Europe, et rendu possible une meilleure circulation de leurs oeuvres, de leurs idées et de leurs expériences.
La riche correspondance entre Windischgrätz et Condorcet en est le meilleur exemple. Au-delà du débat entre ces deux correspondants sur l'économie politique, la langue universelle, la réforme de l'État et celle de la société en général, et la possibilité d'introduire la certitude mathématique dans la science du gouvernement, elle a contribué à diffuser les idées du géomètre français et des autres hommes des Lumières français dans le centre de l'Europe, jusque dans l'entourage de l'empereur-réformateur Joseph II. En retour, elle a aidé à mieux informer les Français sur le milieu intellectuel et politique de la monarchie des Habsbourg, et sur l'activité réformatrice de son gouvernement. Elle montre aussi bien les ressemblances que les différences dans les attitudes et les vues des deux protagonistes, autrichien et français, qui illustrent les similitudes et les contrastes des deux milieux culturels et politiques, de la monarchie autrichienne et de la France.
Outre le fait que le dossier révèle les correspondances jusqu'ici inconnues et rend possible l´étude du fonctionnement d'un large réseau épistolaire international, il présente un intérêt aussi bien pour l'histoire des sciences et de l´administration, que pour celle des pratiques sociales et du regard sur l´autre, de la représentation de l´étranger. Il est aussi important pour l´étude des élites de la monarchie des Habsbourg, montrant leur engagement dans la communauté intellectuelle européenne.


This microhistoric study researches the co-operation of two Enlightenment scholars, Joseph Nicholas the Count de Windischgrätz and the Marquis de Condorcet, on a joint project of the then popular political arithmetic, which aimed to apply a mathematical model upon political acts and thus ensure their precise and indisputable outcome. The academic competition, for which Count de Windischgrätz invited applications in the 1780s stimulated international discussions in which fifty scholars and politicians from different countries, including five important European Academies of Science and Learned Societies, participated. The correspondence network, which was established thanks to this Project, connected a large part of Europe and thus fulfilled the idea of a supranational and suprastate „institution“ of the Republic of the Learned. This study primarily focuses upon the manner in which this Project gained international recognition, and on the communication and exchange of academic works, information and opinions between its two main protagonists, Condorcet and Windischgrätz.

Key words: the Age of Enlightenment, correspondence, communication, science, law, political arithmentic, Enlightenment reforms, Condorcet, Windischgrätz, France’s relations – the Hapsburg Monarchy, Learned Societies Academies of Science, exchange of information and publications


Přehledy bádání a historiografických studií

Válečné zločiny německé wehrmacht v německé badatelské diskusi posledního desetiletí
[War atrocities of the German Wehrmacht as a matter of German historiographical discussion of the last ten years]
s. 599-615

This review article deals with the latest German historiographical research into the German military atrocities of World War II in Eastern Europe. The main focus of this research is laid on the mass murder of civilians and of Soviet and Polish prisoners of war, the question of mass rapes, the extermination of whole districts and the devastation of the occupied territories „in the East”. The latest works can be considered a step forward towards a new understanding of this problem not only in terms of providing us with new analytic studies or new sources, but also by formulating new, innovative questions about the Nazi regime itself and its concept of “total war” as well as its diverse relationship to the nations of Central and Eastern Europe.

Key words: German Wehrmacht, World War II, war atrocities in Eastern Europe, German historiography debates

Maria Bogucka: rekapitulace díla v kontextu polské historiografie
[Maria Bogucka: a Review of her Work within the Context of Polish Historiography]
s. 616-629

Příspěvek představuje na pozadí recenze aktuální publikace „Kultura – Naród – Trwanie“ profesní kariéru a dílo polské historičky Marie Bogucké v kontextu vývoje polské poválečné historiografie.

This contribution introduces us to the professional career and work of the Polish historian Maria Bogucka within the context of post-war Polish historiography against the background of a review of her recent publication „Kultura – Naród – Trwanie.“

Key words: Poland, the Early Modern Age, Maria Bogucka, Polish historiography


NEJEDLÝ Martin, Středověký mýtus o Meluzíně a rodová pověst Lucemburků (Tomáš Velímský) s. 630 - RATAJOVÁ Jana - STORCHOVÁ Lucie (edd.), Nádoby mdlé, hlavy nemající? Diskursy panenství a vdovství v české literatuře raného novověku (Ivana Čornejová) s. 635 - URBÁNEK Vladimír, Eschatologie, vědění a politika. Příspěvek k dějinám myšlení pobělohorského exilu (Tomáš Knoz) s. 640 - LACH Jiří, Laichterovo nakladatelství a projekt České dějiny. Studie a edice (Jiří Pešek) s. 643 - FRIEDL Jiří - JIRÁSEK Zdeněk, Rozpačité spojenectví. Československo-polské vztahy v letech 1945-1949 (Jaroslav Vaculík) s. 646 - ANDERS Freia, Strafjustiz im Sudetengau 1938-1945 (Martina Hamplová) s. 649 - JANIŠOVÁ Milena - KŘEN Jan (edd.), Křižovatky dvou životů. Sborník k poctě Hany Mejdrové a Miloše Hájka (Jiří Pešek) s. 652 - KOLDINSKÁ Marie - ŠEDIVÝ Ivan, Válka a armáda v českých dějinách: sociohistorické črty (Jiří Hutečka) s. 656

s. 660

Výběr ČČH
Ze zahraničních časopisů

s. 691


Konference a výstavy

Konference o historických bibliografiích (Václava Horčáková - Kristina Rexová)
s. 696

Mezinárodní kolokvium Dvory a rezidence ve středověku III (Jana Konvičná)
s. 698

Hejtmanská správa ve vedlejších zemích Koruny české (Jaroslav Zelenka – Luděk Březina)
s. 700

Veřejné angažmá podnikatelů na místní a regionální úrovni (Pavel Cibulka)
s. 702

Rozbití nebo rozpad (Eva Irmanová)
s. 703

Praha plná prostředníků (Martina Poliaková)
s. 706

Postavení hospodářských dějin na vysokých školách (Miroslav Šepták)
s. 707

Knihy došlé redakci
s. 709

Výtahy z českých časopisů a sborníků
 s. 709