Historický ústav akademie věd České republiky, v. v. i.




O „svobodné soukromosti“ pozemkového vlastnictví (K rozsahu a kvalitě velmožské držby v přemyslovských Čechách)
[On „unencumbered appropriation“ of landed property (On the scope and quality of aristocratic possessions in Przemyslid Bohemia)]
s. 269-308

In contemporary discussions on the character of early Central European „states“ (Bohemia, Poland, Hungary) the issue arises of what features characterized the nobility throughout the 10th-12th century. Namely, whether their influence emerged from their own „private“ landed possessions, as if existent and continuing ever since the origins of the state as such, or whether the authority of the early nobility derived from their positions in the administration and military service, i.e. based on the ruler and the dynasty. „The reward“ for such leaders (comites, nobiles, milites, proceres and so on) would consist of obtaining a share of public revenue, dependent on the importance of the office held and benefices. These were provided by the ruler, yet, not for „life“ because he could withdraw them at any time.
Towards the end of the 12th century the turn-taking and exchanges of the most profitable offices decreased. The income attached to them and material goods passed into the hands of a qualitatively new breed of nobility, which purposefully aimed at constructing their own personal estates. Therefore, the „landed“ nobility is commonly spoken about (though the term is an artifical construct). This „transformation“, too, forms part of a transitional process, which represented the watershed between the „earlier“ and „latter“ Middle Ages.
Contemporary discussions and polemics commonly deploy terms such as landed „property“, „possession“ and „tenure“ without any explanation as to what the nature of these properties was during the 10th-12th centuries and to what degree their aristocratic holders and beneficiaries could „freely“ and fully dispose of them. These questions are being addressed by the present study. It follows yet other works by this author, which are devoted to the structure of the Przemyslid state before it was transformed by 13th century modernization. Following the introductory passages, which return to the roots of both principal conceptions, the thesis on the dominant role of the ruler in the formation of early Central European states, is justified through close argument. This role is clearly related to the ruler’s extensive property rights in terms of the entire country and its population. If „properties“ belonging to the nobility were mentioned before the mid-12th century, they were not extensive; they were scattered and their „legal“ position uncertain. In addition they consisted of qualitatively different components (inheritance, ducal presents, estates granted for „services provided“, purchases, colonization rewards, et.al). In order to maintain their relationship to them in future, aristocratic holders often bequeathed them to churches and monasteries, and they became a form of „eternal loan“, which still partially belonged to them.
The route to the rise of large aristocratic estates in the 13th and 14th centuries led mainly through the holding and gradual „privatisation“ of offices, which were connected to the administration of provinces (castle stewards). The noble families, which held these offices in turn, were, thus, afforded a headstart in their quest for further advancement. These very families could promote an active colonisation at the margins of the country, which multiplied their property and „legally“ strenghtened their positions. This had a considerable impact. The land ownership of the sovereign, which was dominant before the 12th century, diminished at the turn of the 13th century so much that King Wenceslas II. (1283-1305) found it rather difficult when searching for a site close to Prague where he could establish and properly endow a Cistercian monastery (Zbraslav). For this reason, too, royal power had to search for new support mechanisms for its power in the course of the 13th century: royal towns, royal castles and more efficiently administered royal estates, together with changes in the sphere of public revenue and taxes.

Při studiu raných státních organismů ve střední Evropě (Čechy, Polsko, Uhry) se v odborné literatuře běžně pracuje s pojmy jako pozemkový „majetek“ (= possession, property?), „vlastnictví“ nebo „držba“, aniž by se bádání souběžně tázalo, jaké kvality tyto „majetky“ v 10.-12. století byly a do jaké míry s nimi mohli jejich držitelé skutečně svobodně a plně disponovat. Jinými slovy zda a jak se projevovala vrchní panovníkova práva nad zemí a lidem. K řešení těchto problémů studie využívá i netradičních sídelně historických metod a vrací se k otázce, jakými cestami se tvořily velké šlechtické majetky mladšího středověku. Závěry přispívají do diskuse o charakteru raných středoevropských monarchií a o předpokladech, které zahájily jejich hlubokou transformační proměnu 13. století.

When studying early state organisms in Central Europe (Bohemia, Poland, Hungary), specialist literature often uses terms such as landed „property“, „possession“ and „tenure“, without researchers simultaneously asking what qualitative features these „properties“ had in the 10th – 12th centuries and to what degree their holder could freely and fully dispose of them. To put it in other words, the question is whether and how the ruler’s sovereignty over the country and its population manifested itself. This study also makes use of non-traditional methods of history of settlement and it re-visits the question of which routes led to the formation of large aristocratic estates in the Earlier Middle Ages. Its conclusions contribute to the discussion on both the nature of early Central European monarchies and the preconditions, which initiated their profound 13th century transformation.

Key words: aristocracy, Bohemian State, Middle Ages, nobility, owner, possession, possessor, Przemyslid dynasty, „privatisation“, property, Central Europe

K modelu středověkého panovnického dvora jako sociálního systému
[On the Model of the Medieval Ruling Court as a Social System]
s. 309-335

This study focuses upon the ruling court in medieval Bohemia, which is viewed as a social system. The study also deals with the definition of a ruling court. Examples for the conduct of court society are primarily drawn from the Court of the Bohemian and Polish King Wenceslas II (1283-1305). The ruling court is shown as a place from which to benefit and profit. These are based on the device of favours, with the ruler himself determining the degree of them. Individuals’ quest for benefit and profit results in permanent fluctuations in the ranks of the courtiers and increasingly destabilizes court society. Consequently, these are the results of mutual interaction (communication) between individuals and groups at court, which have to comply with mandatory norms of court conduct. The structure of the court is the stabilizing factor of existence in this changeable court society, perceived as a social system. To maintain the court functioning as a social system, a certain degree of order is, therefore, necessary – namely internal structures, i.e. individual offices or posts, including the fundamental sub-system of the court, which is the ruler’s household. The structured system of the court with the ruler and his family’s household is simultaneously the centre of administration for a governed territory. The household represents the fundamental unit of the entire development of court society. Despite the unsettled nature of terminology as far as the use of the words curia minor and curia major are concerned, it has been shown, on the basis of local written resources, that medieval scholars perceived the court circles around the ruler as an everyday court, with the sub-system of the household, or as a minor court, when they occasionally needed to define it against a wider court society. The latter met irregularly on various occasions: administrative or legal affairs, for example when a diet was convened, or a festive event, for example, a coronation and weddings. The ruler realized governance through office bearers and those upon whom he bestowed his favours. Their bearers, jointly with him, participated in the administration of his household and the court itself. Simultaneously, the court supplied those who looked after administration statewide and delegated it to lower constituent parts all over the country. This system repeated itself in its structure and interaction, despite changeability in time and space, to which every ruling court was exposed. In addition to the terminological analysis of the concepts familia, curia minor and curia major, this study also applies system theory in order to capture the ruling court as a social system, which is reflected in personalities, structure, representation and space. The fundamental elements of the ruling court’s social system, its structure and the interaction of individuals, have made it possible to capture the paradigmatic manifestations of court society. At the same time they also provided an opportunity to create a model of a ruling court, described in detail on these levels and thus contribute to its definition.

Tato studie je výsledkem zkoumání panovnického dvora ve středověku. Dílčí příklady postihují panovnický dvůr krále Václava II. (1283–1305). Dvůr je zde představen jako sociální systém, který se odráží v personáliích, struktuře, reprezentaci a prostru. Sociální systém a jeho základní znaky: strukturálně-organizační prvky a interakce, které tvoří základ každého sociálního systému, jsou vyzdviženy jako jediné možné paradigmatické roviny při vytvoření modelové definice popisu středověkého dvora, který se jinak proměňuje v čase a prostoru. Za vlády každého panovníka navíc vykazuje odlišné projevy dané subjektivním přístupem panovníka. Rozboru jsou podrobeny terminologické pojmy familia, dvůr menší a větší a jejich užití v pramenech. Druhá část se věnuje mechanismům komunikace, kterou na dvoře zprostředkovává přízeň panovníka. Jako společný činitel veškerého dění na panovnickém dvoře je vyhodnocen zisk či prospěch jak dvořanů, tak vládce.

This study is a result of research devoted to the ruling court in the Middle Ages. Individual examples portray the ruling court of King Wenceslas II. (1283–1305). Here, the court is introduced as a social system, which is reflected in individual personalities, in the structure, representation and space. The social system and its fundamental features: structural-organizational elements and interaction, which form the basis of any social system, are emphasised as the only possible paradigmatic levels when forming a model definition describing a medieval court, which otherwise changes in time and space. In addition, different manifestations are displayed during the reign of each ruler following from the subjective approach of that ruler. Terminological terms familia, curia minor and major are analysed, as well as their use in historical sources. The second part is devoted to the mechanisms of communication, which the ruler’s favours mediate at court. Benefit or profit for courtiers, and the ruler as well, are judged to be joint factors in all the activities at a ruling court.

Key words: Social system, the Middle Ages, ruling court, Wenceslas II., curia minor, curia major, familia, communication, interaction, structure, normative behaviour, courtly conduct, curia, court, Bohemia

Stavba berlínské zdi. Hybatel modernizace společnosti v Západním Berlíně?
[Berliner Mauerbau. Anfang der Modernisierung der Gesellschaft von Berlin-West?]
[Construction of Berlin Wall. A beginning of the West Berlins society modernization?]

s. 336-361

Der 13. August 1961 brachte eine rasche und für die Bevölkerung unerwartete Veränderung der Lage in West-Berlin. Die Errichtung der Berliner Mauer machte aus West-Berlin eine Enklave im Territorium der DDR. Die eingeschlossene Stadt – so schien es zunächst – war zu einem langsamen Untergang verurteilt. In Wirklichkeit passierte aber das Gegenteil. Der vorliegende Artikel beschreibt die Lage West-Berlins nach dem Mauerbau und antwortet auf die Frage, was mit der „Halb-Stadt“ wirklich passierte, und warum sie nicht innerhalb von ein paar Monaten zu einer Peripherie des Westens geworden ist?
Mit dem Mauerbau begann eine sehr kurze Auseinandersetzung des Westens mit der veränderten Lage. Die spontanen politischen Reaktionen waren sehr vage, nur der regierende Bürgermeister Willy Brandt kämpfte ab der ersten Minute für die Sicherung der freien Zukunft West-Berlins. Erst nach ein paar Tagen fing auch Amerika an, entschlossen zu reagieren, kurz danach folgte Bundeskanzler Konrad Adenauer.
Die Politiker entschlossen sich, trotz der Abgrenzung, West-Berlin als eine moderne Stadt aufzubauen. Dazu diente ein Plan, der fast wie geplant realisiert wurde. Die Arbeitgeber sowie die Arbeitnehmer in West-Berlin bekamen Steuervergünstigungen, in die Stadt floss eine riesige Menge Geld. Dieses sollte dem Aufbau der Stadt und der Verkehrsinfrastruktur, aber vor allem dem Aufbau von Universitäten, Wissenschaftseinrichtungen und Kultureinrichtungen dienen.
Dank der riesigen Unterstützung war es möglich, die Lage in der Stadt schnell zu verbessern – die Westberliner Wirtschaft, die seit 1950 stagnierte, fing wieder an zu wachsen. Ab 1963 erlebte die Stadt ihr verspätetes „Wirtschaftswunder“, immer mehr Arbeiter aus der Bundesrepublik sowie ausländische Gastarbeiter kamen nach Berlin. Die wachsenden Universitäten zogen immer mehr Studenten und Wissenschaftler in die Stadt. Auch die Rolle der gesamten Gesellschaft im Zusammenhang mit dem Kalten Krieg veränderte sich – die West-Berliner waren zu echten „Verteidigern des kapitalistischen Leuchtturmes im kommunistischen Meer“ geworden.
Der Mauerbau initiierte überraschenderweise eine schnelle Umwandlung der politischen und gesellschaftlichen Strukturen der Stadt. In diesem Kontext handelte es sich um einen der wichtigsten Modernisierungsimpulse für West-Berlin in der Nachkriegsgeschichte.

The study aims to show the short- and long-term impacts of the construction of the Berlin wall that it had on West Berlin and its inhabitants. First, the society was frightened and panicked, and the West Berlin economy started to fall down. Nevertheless, in the long-term period the construction of Berlin wall became one of the most important modernization stimuli in the West Berlin’s history. In autumn 1961 the politicians started a plan of massive financial support, tax incentives, and founding of research activities including local universities that should have stopped the city´s decline. Due to this extensive plan West Berlin overcame the problems connected with the Wall’s construction and soon turned into one of the most important research, university, culture, and light industry centers of West Germany. Huge financial inflow enabled West Berlin to play a successful role as the „lighthouse or show window of capitalism in the communist sea“.

Key words: Germany, West Berlin, Berlin crisis, Willy Brandt, city society


DEJMEK Jindřich
Pozoruhodná syntéza o československé meziválečné demokracii
[A truly remarkable synthesis on Czechoslovak inter-war democracy]

s. 362-370

Esej podrobně rozebírá monografii Jiřího Kovtuna, Republika v nebezpečném světě. Stručně prezentuje jejího autora, jednoho z nejvýznamnějších českých exilových historiků, a po té připomíná základní obrysy jeho výkladu dějin meziválečného Československa od jeho zrodu po abdikaci prezidenta Masaryka na prezidentský úřad. Oceňuje mj. autorovu důkladnou snahu o zasazení vývoje první republiky do kontext celoevropské politiky a konfrontuje jeho dobře podložené soudy s názory revizionistického proudu českého dějepisectví v poslední dekádě 20. století.

This essay analyses comprehensively Jiří Kovtun’s monograph Republika v nebezpečném světě (The Republic in a Dangerous World). At first, it briefly introduces its author, one of the most important historians in exile. Subsequently, the general outlines of his interpretation of the inter-war history of Czechoslovakia, from its foundation until President Masaryk’s abdication from presidential office, are laid out. This essay commends, among other things, the author’s robust efforts to interpret the development of the First Republic within the framework of pan-European politics. Further, it confronts his well-founded conclusions with the opinions of the revisionist stream of Czech historiography in the last decade of the 20th century.

Key words: inter-war Czechoslovakia, the First Republic, Czechoslovak foreign policy, Tomáš G. Masaryk

JAN Libor
K nejnovější literatuře o sv. Prokopovi a sázavském klášteře
[On the Most Recent Research on St. Prokop and the Sázava Monastery]

s. 371-384

Nové pohledy na problematiku založení sázavského kláštera a osobnost jeho zakladatele sv. Prokopa řeší příspěvky sborníku Svatý Prokop, Čechy a střední Evropa (Praha 2006) a monografie Petra Sommera Svatý Prokop. Z počátků českého státu a církve (Praha 2007). V pohledech jednotlivých autorů neexistuje jednota na okolnosti založení kláštera, ani zdroje staroslověnské liturgie, která byla v klášteře v 11. století používána. Kritice jsou podrobeny názory, že nejstarší české kláštery žily jen z podílu na knížecích příjmech, a nikoli z držby pozemků a vesnic.

Novel approaches to the issue of the foundation of the Sázava Monastery and the personality of its founder St. Prokop are presented by contributed papers in the Collection Svatý Prokop, Čechy a střední Evrope (Saint Prokop, Bohemia and Central Europe), Prague 2006 and in Petr Sommer’s Monograph Svatý Prokop. Z počátků českého státu a církve (Saint Prokop. From the Beginnings of the Bohemian State and Church), Prague 2007. Yet, individual authors do not exhibit unanimity in their views on the circumstances surrounding the foundation of the Monastery or regarding the sources of the Old Slavonic liturgy used in the Monastery in the 11th century. The views that the earliest Bohemian monasteries merely relied upon a share from the Prince’s income, as opposed to benefiting from their possession of land and villages, are criticised.

Key words: Christianization of Bohemia, the earliest monasteries, St. Prokop, the Old Slavonic liturgy


Přehledy bádání a historiografických studií

VINCENT Catherine
Výzkum pozdně středověkých náboženských dějin ve Francii. Bilance a perspektivy
[Research into the Late Medieval Religious History of France. A Summary and Perspectives]

s. 385-399

Článek je věnován francouzskému výzkumu náboženských dějin období pozdního středověku (13.-15. století). Je zaměřen na období od 70. let 20. století do současnosti, včetně právě probíhajících projektů a aktuálně publikovaných či k publikaci připravených prací.

This study is devoted to French research into religious history during the Late Middle Ages (13th–15th centuries). It focuses upon research done from the 1970s until the present day, inclusive of current projects, recently published works and works about to be published.

Key words: religion, historiography, the Late Middle Ages, France, current research, electronic data processing, electronic database


ZEMEK Petr, Reformace, protireformace a rozvinutí protireformačního katolictví v Uherském Brodě - křesťanská víra v proměnách času (Jiří Mikulec) s. 400 - CATALANO Alessandro, Zápas o svědomí. Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598-1667) a protireformace v Čechách (Ivana Čornejová) s. 402 - ADAM Robert - JANÁČKOVÁ Jaroslava - POKORNÁ Magdaléna - SAICOVÁ-ŘÍMALOVÁ Lucie - WIMMER Stanislav - MARTÍNEK František (eds.), Božena Němcová. Korespondence, I-IV (Milena Lenderová) s. 406 - THER Philipp, In der Mitte der Gesellschaft. Operntheater in Zentraleuropa 1815-1914 (Michal Pullmann) s. 411 – BRANDES Detlef, Die Sudetendeutschen im Krisenjahr 1938 (Jaroslav Šebek) s. 413 - BRYANT Chad, Prague in Black. Nazi Rule and Czech Nationalism (Nina Lohmann) s. 416 - WIEDEMANN Andreas, „Komm mit uns das Grenzland aufbauen!“ Ansiedlung und neue Strukturen in den ehemaligen Sudetengebieten 1945-1952 (Jiří Pešek) s. 422 - HENRI Daniel – LE QUINTREC Guillaume – GEISS Peter (edd.), Histoire / Geschichte. Europa und die Welt vom Wiener Kongress bis 1945; TÍŽ, Histoire/Geschichte – L´Europe et le monde du congrès de Vienne à 1945 (Lucie Filipová) s. 426

s. 432

Výběr ČČH
Ze zahraničních časopisů

s. 488


SVÁTEK Jaroslav
Spolupráce s francouzskými historiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
s. 493


Květa Kořalková (30. 5. 1930 – 24. 12. 2008)
(Jiří Pokorný)
s. 496

Konference a výstavy

Mezinárodní konference k 850. výročí korunovace českého krále Vladislava II.
(Markéta Marková)
s. 498

Recepce křížových výprav v pozdně středověké literatuře
(Jan Biederman)
s. 499

Konference k 600. výročí vydání Dekretu kutnohorského
(Pavel Soukup)
s. 500

ISECS mezinárodní seminář pro mladé badatele 18. století
(Jiří Kubeš - Michael Yonan)
s. 502

Město a městská společnost v procesu modernizace 1740-1918
(Eduard Kubů)
s. 504

Hospodářské a politické důsledky mezníků 1848-1918-1938-1948-1968
(Miroslav Šepták - David Hubený)
s. 506

Československo a krize demokracie ve střední Evropě ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století
(Josef Harna)
s. 508

1968: A Global Perspective. An Interdisciplinary Conference at the University of Texas at Austin
(Marek Vlha)
s. 511

Konference o moravském dějepisectví
(Milan Řepa)
s. 512

Špecifický ženský svet? Povolanie a profesia z pohľadu gender history
(Marie Bahenská)
s. 513

Knihy došlé redakci
s. 515

Výtahy z českých časopisů a sborníků
s. 516

Zasláno redakci
Petr Maťa Jiřímu Peškovi - Jiří Pešek Petru Maťovi
s. 528