Kartografická díla - mapy a plány, atlasy, globy i měřické přístroje - provázejí lidstvo po staletí v mnoha oborech jeho činnosti. Odrážejí soudobé zeměpisné a vědeckotechnické znalosti i výtvarné dovednosti a v jejich zdobných prvcích je skryt umělecký styl doby i kultura všedního dne. Zachycují stav a proměny krajiny a podobně jako písemné, obrazové či hmotné prameny přispívají k lepšímu pochopení vývoje společnosti v dobovém geografickém prostředí. "Je na nich psána historie našich i cizích krajin, jejich vývoje a změn, historie, kterou můžeme číst, dovedeme-li rozlišit, co v nich je obrazem tehdejších skutečností a co výrazem představ našich předchůdců", napsal Karel Kuchař ve své práci Naše mapy odedávna do dneška. Jsou však kartografické materiály souhrnně podchyceny tak, aby mohly být zachovány jako součást našeho kulturního dědictví, systematicky studovány a využívány?
Pokusy o celkové zachycení kartografického materiálu se v českých zemích datují do konce 19. století. Roku 1896 se Česká společnost zeměvědná rozhodla založit pro vlastivědná studia českých zemí sbírku map a písemných dokumentů. Akce, spoléhající na dobrovolná upozornění o kartografickém materiálu a příležitostné dary, se však nezdařila.
Roku 1920 podal významný český a moravský geograf Bohuslav Horák návrh na uspořádání a soupis kartografických památek v Československé republice. Uvědomoval si cenu kartografických materiálů jako historických pramenů a rozhodl se upozornit na skupinu těchto památek, které podle jeho názoru dosud nedošly v českých zemích a v Československu náležitého ocenění. Doporučil sestavit vědecký soupis pokud možno všech map, plánů, atlasů a globů, uložených v československých knihovnách, sbírkách a archivech, státních i soukromých a připravil koncepci katalogizačního záznamu s podrobným výkladem. Uvažoval dokonce o soustředění kartografických dokumentů ve vlastnictví státu do jedné velké ústřední sbírky např. při Vojenském zeměpisném ústavu. Domníval se totiž, že pro mnohé instituce je správa kartografických dokumentů přítěží. Konstatoval, že nikdo není po vzniku Československa obeznámen s tím, jak bohatý je kartografický materiál, uložený v nejrůznějších státních i soukromých subjektech. Zároveň považoval za vhodné vydat nejcennější mapy a plány českých zemí formou edice a zpřístupnit je širší veřejnosti. Jeho záměry nebyly realizovány. V roce 1920 sice založil Václav Švambera Státní sbírku mapovou, která se stala jádrem dnešní Mapové sbírky Univerzity Karlovy, k soustředění kartografického materiálu z území celého Československa v této mapové sbírce však nedošlo.
Počátkem 30. let 20. století iniciovali Karel Kuchař a Bohuslav Horák pořízení soupisu starých map českých zemí, přehledných a menších územních celků, tištěných i rukopisných, jednak v rámci pracovního programu Geografického ústavu univerzity Karlovy, jednak v Zeměpisném ústavu Masarykovy univerzity v Brně. Soupis měl umožnit vhodný výběr map pro reprodukování v díle Monumenta Cartographica Bohemiae. Karel Kuchař i Bohuslav Horák vycházeli z usnesení sjezdu československých geografů v Brně, konaném roku 1930. Na tomto sjezdu vystoupil Bohuslav Horák s návrhem na vydání edice československých kartografických památek a poznamenal, že jejich účelné vydávání předpokládá soupis starých map, plánů atlasů, který dosud chybí.
Od roku 1939 usiloval o soustavný soupis map a plánů českých zemí Státní historický ústav v Praze (jeho pokračovatelem je Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i.). Formou evidenčních lístků zjišťoval druh, stav a počty kartografických materiálů, uložených v pražských i mimopražských institucích a k roku 1953 shromáždil cca 22 000 lístků, každý s 21 údaji. Kartotéka se zachovala dodnes a je uložena v Mapové sbírce Historického ústavu Akademie věd ČR. Její další využití je bohužel možné jen s obtížemi. Některé kartotéční lístky jsou vyplněny strojem, jiné rukopisně se sníženou čitelností. Především informace o uložení katalogizovaných map nebo plánů již v mnoha případech neodpovídají skutečnosti.
Na základě soupisové akce publikoval František Roubík dvoudílné dílo Soupis map českých zemí, obsahující výběr ze shromážděné evidence. V úvodu tohoto prvního a také posledního knižně vydaného soupisu našeho mapového bohatství pro Čechy, Moravu a Slezsko, autor znovu připomněl absenci spolehlivého seznamu map, plánů, atlasů a globů v domácích i zahraničních archivech, knihovnách a jiných sbírkách. Mnohé údaje, v Soupisu uvedené, jsou již neplatné. Změnily se názvy některých institucí i instituce samotné, probíhala delimitace materiálů, řada archivů i sbírek utrpěla v průběhu několika desetiletí větší či menší ztráty. Přesto zůstává Roubíkův Soupis jediným pokusem o tištěný centrální soupis jednotlivých map českých zemí z období do první třetiny 20. století.
Úsilí Bohuslava Horáka, Karla Kuchaře a Františka Roubíka nedošlo naplnění. Mapová díla se i nyní nacházejí v mnoha archivech, knihovnách, muzeích, vědeckých ústavech nebo v soukromých sbírkách a není vhodné z hlediska provenienčního a možné z hlediska technického provést jejich umělou centralizaci. Neexistuje jejich jednotná evidence, často patří mapy a plány k těm materiálům, na jejichž zpracování se pro jiné neodkladné úkoly stále čeká. Je zřejmé, že ani po téměř padesáti létech, které uplynuly od vydání Roubíkova díla, nelze uvažovat o přípravě nového centrálního soupisu kartografického bohatství, nacházejícího se v současné době na území České republiky. Uskutečnit takový projekt není v silách jednotlivce nebo menších či dokonce ani větších pracovních týmů.
Nad touto problematikou se zamýšlel tým grantového projektu "Fontes Cartographici Bohemiae, Moraviae atque Silesiae" (Grantová agentura Akademie věd ČR, reg. č. A 9015909) z Historického ústavu Akademie věd ČR, pracující ve složení prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc. a PhDr. Robert Šimůnek, Ph.D. Základním cílem projektu je uspořádání a katalogizace Mapové sbírky Historického ústavu Akademie věd ČR podle moderních evidenčních zásad s využitím PC a s příslušnými výstupy. Po zvážení současných možností se řešitel a spolupracovník grantu rozhodli připravit nad rámec uvedeného grantového projektu evidenci mapových archivů, fondů a sbírek, uložených v České republice, který by prozatím nahradil celkový soupis kartografických materiálů a mohl být průběžně doplňován (např. formou dodatků) aktualizovanými evidenčními záznamy. K tomuto rozhodnutí přispěla také účast na přípravě publikace, vydávané International Federation of Library Associations and Institutions (IFLA), sekcí Geography and Map Libraries, "World Directory of Map Collections".)
Lexikon mapových archivů a sbírek České republiky je určen odborné veřejnosti i všem zájemcům o staré mapy, plány, atlasy, globy a měřické přístroje. Jeho úkolem je informovat o současném stavu a obsahu mapových fondů a sbírek, uložených především v samostatných specializovaných archivech a sbírkách, ve sbírkách, jež jsou součástí různých institucí (vysokých škol, muzeí, knihoven, ústavů památkové péče, vědeckých ústavů ap.) a ve fondech a sbírkách archivů ČR.
Pracovní tým oslovil dopisem s rešeršním dotazem, přiloženým evidenčním listem, příkladem jeho vyplnění a s prosbou o spolupráci tři sta padesát možných respondentů, z nichž jedné desetině nebylo možné zásilku doručit. Jedna třetina institucí na dotaz nereagovala. Dvě třetiny odpovědí dalších institucí včetně poboček a detašovaných pracovišť svědčí o zájmu zpracovatelů o evidenční pomůcku mapových materiálů a patří jim mimořádný dík za pochopení, pozornost a úsilí, které odpovědi věnovali.
Evidenční list je zjednodušenou verzí evidenčního listu "World Directory of Map Collections", umožňující tak porovnání našich a zahraničních institucí, uchovávajících kartografické materiály. Evidenční listy nemohly být všemi respondenty vyplněny na téže úrovni: liší se s ohledem na množství uložených map, plánů, atlasů, globů a měřických přístrojů a do značné míry reflektují i stupeň katalogizace příslušných fondů. Každý vyplněný evidenční list je však pro poznání kartografického bohatství České republiky přínosem. Někteří respondenti připojili k evidenčnímu listu také dílčí soupisy kartografických děl, která spravují (v evidenčních listech formou exkursu). Redakce Lexikonu provedla při zpracování dodaných podkladů jazykovou a formální úpravu textu a doplnila údaje o některých významných mapových fondech a sbírkách, jejichž správci na rešeršní dotaz neodpověděli.
Jako první sonda do problematiky celkových soupisů kartografického bohatství po téměř půl století může být Lexikon mapových archivů a sbírek České republiky jen rámcovým pohledem na nesmírné množství zachovaného mapového materiálu. Ale také začátkem, který by mohl a měl mít své pokračování a který, předpokládáme, přispěje alespoň malým dílem k dalšímu zpřístupňování našich kartografických památek.
Eva Semotanová, Robert Šimůnek
1. název a adresa organizace, kde je mapový archiv nebo sbírka uložen
1.1 název oddělení, kde je mapový archiv nebo sbírka uložen
1.2 název mapového archivu nebo sbírky
1.3 tel, fax
1.4 e-mail
1.5 www
2. dějiny mapového archivu nebo sbírky
2.1 datum založení
2.2 stručně o vývoji mapového archivu nebo sbírky
3. velikost mapového archivu nebo sbírky
3.1 počet a názvy mapových fondů a jejich časový rozsah
3.2 počet a názvy mapových sbírek a jejich časový rozsah
3.3 počet tištěných map a plánů (inventárních jednotek i listů)
3.4 počet rukopisných map a plánů (inventárních jednotek i listů)
3.5 počet atlasů (inventárních jednotek i svazků)
3.6 počet globů
3.7 počet měřických přístrojů
3.8 počet a specifikace jiných sbírkových předmětů
3.9 počet reprodukcí
3.10 počet mikrofilmů
3.11 počet mikrofiší
3.12 počet CD-ROM
3.13 počet běžných metrů (bm)
4. Tematické okruhy mapového archivu nebo sbírky
5. Evidenční pomůcky
6. Výpůjční doba mapového archivu nebo sbírky
7. Možnosti zhotovení xerokopií, fotkopií, dia aj.
8. Literatura
Zpracoval(a), jméno a podpis, ev. razítko:
Datum:
Evidenční list se změnami, dodatky a dosud neevidovanými mapovými archivy a sbírkami je možné zasílat na adresu prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc., Historický ústav AV ČR, v. v. i., Prosecká 76, 190 00 Praha 9 nebo na e-mailovou adresu semotanova@hiu.cas.cz. Dodatkové a nové evidenční listy budou vydány samostatně nebo v Historické geografii 32 v roce 2003 formou dodatku k Lexikonu.