Historický ústav akademie věd České republiky, v. v. i.

MAPOVÁ SBÍRKA HISTORICKÉHO ÚSTAVU AV ČR, V. V. I.

Kurátor Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, v. v. i.:
Mgr. Petra Jílková
, jilkova@hiu.cas.cz, tel. +420 286 882 121, l. 260

Nahlížení do map, plánů a atlasů - pravidla a ceník


Mapová sbírka Historického ústavu AV ČR, v. v. i., je součástí Knihovny Historického ústavu AV ČR. Byla založena při bývalém Státním historickém ústavu v Praze (předchůdce Historického ústavu AV ČR) nedlouho po jeho vzniku a její první přírůstky pocházejí z roku 1931. Mapy, plány a atlasy byly získávány dary, nákupem, výměnou s různými institucemi a z pozůstalostí. Dary pocházely většinou z Archivu Pražského hradu, z Historického klubu, Národní kulturní komise, Zeměměřického úřadu, Vojenského zeměpisného ústavu, mezi dárci se vyskytla jména Bedřich Mendl, Ivan Honl, Zdeněk Wirth aj., mapy byly přebírány též z pozůstalostí. Od roku 1939 vedl bývalý Státní historický ústav evidenci kartografických pramenů, týkajících se Českých zemí a uložených ve významných českých, moravských, slezských a rakouských (vídeňských) sbírkách – z těchto podkladů připravil František Roubík dvousvazkovou publikaci Soupis map českých zemí 12 (Praha 1951/52, 1955). Po druhé světové válce sbírku rozšířily konfiskáty. Od poloviny 50. let 20. století se Mapová sbírka výrazně zvětšila doplňováním hodnotnými přírůstky. V letech 1985-1991 byly ve sbírce provedeny základní třídící, pořádací a zpřístupňovací práce, v nichž se pokračovalo a pokračuje po trojím stěhování sbírky do nynějšího sídla Historického ústavu AV ČR, v. v. i. V roce 2016 byly prostory Mapové sbírky zásadně rekonstruovány.

V současné době sbírka obsahuje cca 6 250 inventárních jednotek map a plánů včetně reprodukcí a cca 1 200 inventárních jednotek atlasů. Tyto údaje se mohou ve starší odborné literatuře k dějinám sbírky měnit s ohledem na průběžnou katalogizaci. Zpracování atlasové části sbírky umožnil grant Grantové agentury Akademie věd České republiky č. A 9015909 Fontes Cartographici Bohemiae, Moraviae atque Silesiae, elektronický katalog atlasů je přístupný na http://147.231.23.149/atlasy/. Katalogizační záznamy digitalizovaných map a plánů jsou součástí katalogu knihovny Historického ústavu AV ČR, v. v. i.: http://aleph.lib.cas.cz/F/?func=file&file_name=find-b&local_base=HIUP; doporučujeme zapsat do pole formát MAPY. Mapová sbírka Historického ústavu AV ČR, v. v. i. není doplňována. Sbírkové materiály jsou využívány odbornou i laickou veřejností ke studiu, v osvětové a popularizační práci.

Kartografická díla  ̶  mapy, plány a atlasy, uložené v Mapové sbírce Historického ústavu AV ČR, v. v. i., jsou součástí kulturního dědictví České republiky. Kartografická díla provázejí lidstvo po staletí v mnoha oborech jeho činnosti. Odrážejí soudobé zeměpisné a vědeckotechnické znalosti i výtvarné dovednosti a v jejich zdobných prvcích je skryt umělecký styl doby i kultura všedního dne. Zachycují stav a proměny krajiny a podobně jako písemné, obrazové či hmotné prameny přispívají k lepšímu pochopení vývoje společnosti v dobovém geografickém prostředí. „Je na nich psána historie našich i cizích krajin, jejich vývoje a změn, historie, kterou můžeme číst, dovedeme-li rozlišit, co v nich je obrazem tehdejších skutečností a co výrazem představ našich předchůdců”, napsal Karel Kuchař ve své práci Naše mapy odedávna do dneška z roku 1958. Jsou však kartografické materiály souhrnně podchyceny tak, aby mohly být v rámci našeho kulturního dědictví systematicky studovány a využívány?

Pokusy o celkové zachycení kartografického materiálu se v českých zemích datují do konce 19. století. Roku 1896 se Česká společnost zeměvědná rozhodla založit pro vlastivědná studia českých zemí sbírku map a písemných dokumentů. Akce, spoléhající na dobrovolná upozornění o kartografickém materiálu a příležitostné dary, se však nezdařila. Roku 1920 podal významný český a moravský geograf Bohuslav Horák návrh na uspořádání a soupis kartografických památek v Československé republice. Uvědomoval si cenu kartografických materiálů jako historických pramenů a rozhodl se upozornit na skupinu těchto památek, které podle jeho názoru dosud nedošly v českých zemích a v Československu náležitého ocenění. Doporučil sestavit vědecký soupis pokud možno všech map, plánů, atlasů a globů, uložených v československých knihovnách, sbírkách a archivech, státních i soukromých a připravil koncepci katalogizačního záznamu s podrobným výkladem. Uvažoval dokonce o soustředění kartografických dokumentů ve vlastnictví státu do jedné velké ústřední sbírky např. při Vojenském zeměpisném ústavu. Domníval se totiž, že pro mnohé instituce je správa kartografických dokumentů přítěží. Konstatoval, že nikdo není po vzniku Československa obeznámen s tím, jak bohatý je kartografický materiál, uložený v nejrůznějších státních i soukromých subjektech. Zároveň považoval za vhodné vydat nejcennější mapy a plány českých zemí formou edice a zpřístupnit je širší veřejnosti. Jeho záměry nebyly realizovány. V roce 1920 sice založil Václav Švambera Státní sbírku mapovou, která se stala jádrem dnešní Mapové sbírky Univerzity Karlovy, k soustředění kartografického materiálu z území celého Československa v této mapové sbírce však nedošlo.
Počátkem 30. let 20. století iniciovali Karel Kuchař a Bohuslav Horák pořízení soupisu starých map českých zemí, přehledných a menších územních celků, tištěných i rukopisných, jednak v rámci pracovního programu Geografického ústavu univerzity Karlovy, jednak v Zeměpisném ústavu Masarykovy univerzity v Brně. Soupis měl umožnit vhodný výběr map pro reprodukování v díle Monumenta Cartographica Bohemiae. Karel Kuchař i Bohuslav Horák vycházeli z usnesení sjezdu československých geografů v Brně, konaném roku 1930. Na tomto sjezdu vystoupil Bohuslav Horák s návrhem na vydání edice československých kartografických památek a poznamenal, že jejich účelné vydávání předpokládá soupis starých map, plánů a atlasů, který dosud chybí.

Od roku 1939 usiloval o soustavný soupis map a plánů českých zemí Státní historický ústav v Praze (jeho pokračovatelem je Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i.). Formou evidenčních lístků zjišťoval druh, stav a počty kartografických materiálů, uložených v pražských i mimopražských institucích a k roku 1953 shromáždil cca 22 000 lístků, každý s 21 údaji. Kartotéka se zachovala dodnes a je uložena v Mapové sbírce Historického ústavu Akademie věd ČR. Její další využití je bohužel možné jen s obtížemi. Některé kartotéční lístky jsou vyplněny strojem, jiné rukopisně se sníženou čitelností. Především informace o uložení katalogizovaných map nebo plánů již v mnoha případech neodpovídají skutečnosti.

Na základě soupisové akce publikoval František Roubík dvousvazkové dílo Soupis map českých zemí, obsahující výběr ze shromážděné evidence. V úvodu tohoto prvního a také posledního knižně vydaného soupisu našeho mapového bohatství pro Čechy, Moravu a Slezsko autor znovu připomněl absenci spolehlivého seznamu map, plánů, atlasů a globů v domácích i zahraničních archivech, knihovnách a jiných sbírkách. Mnohé údaje, v Soupisu uvedené, jsou již neplatné. Změnily se názvy některých institucí i instituce samotné, probíhala delimitace materiálů, řada archivů i sbírek utrpěla v průběhu několika desetiletí větší či menší ztráty. Přesto zůstává Roubíkův Soupis jediným pokusem o tištěný centrální soupis jednotlivých map českých zemí z období do první třetiny 20. století.

Úsilí Bohuslava Horáka, Karla Kuchaře a Františka Roubíka nedošlo naplnění. Mapová díla se i nyní nacházejí v mnoha archivech, knihovnách, muzeích, vědeckých ústavech nebo v soukromých sbírkách a není vhodné z hlediska provenienčního a možné z hlediska technického provést jejich umělou centralizaci.

Evidence kartografických děl probíhá v současné době ve světě i v České republice převážně elektronicky, mnohá díla jsou včetně metadat dostupná na internetu. Zpřístupnění touto cestou nejen umožňuje jejich široké využití, ale také ochranu kartografických děl jako archivních a sbírkových materiálů.


Literatura k dějinám Mapové sbírky:

František ROUBÍK, Státní historický ústav a jeho sbírky, ČSPS 58, 1950, s. 35-48.

Eva SEMOTANOVÁ, Výběrový katalog atlasů. Mapová sbírka Ústavu československých a světových dějin ČSAV, Praha 1989, 305 s.

Eva SEMOTANOVÁ, Mapová sbírka Ústavu světových a československých dějin ČSAV, in: Rozpravy NTM "Z dějin geodézie a kartografie" 07, Praha 1994, s. 93-94. (Stav sbírky před rokem 1990)

Eva SEMOTANOVÁ, Katalog Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR, I. - plány měst, HG 29, 1997, s. 275-312.

Eva SEMOTANOVÁ – ROBERT ŠIMŮNEK, Lexikon mapových archivů a sbírek, Praha 2000, 267 s.


Příklady odkazů na digitalizovaná kartografická díla:

http://www.maphistory.info/, Mezinárodní stránky k dějinám kartografie a sběratelství starých map
http://oldmaps.geolab.cz/, Portál Laboratoře geoinformatiky Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem (I.-III. vojenské mapování 18.-19. století, Müllerova mapa Čech 1720)
http://mapire.eu/en/, Vojenská mapování habsburské monarchie, katastrální mapování
http://historickemapy.cuzk.cz/, Portál Ústředního archivu zeměměřictví a katastru, Zeměměřický úřad, Praha
http://www.chartae-antiquae.cz/cs/, Mapová sbírka Chartae-antiquae
http://digitool.is.cuni.cz/R/A9GULVGT44V7BD23F8HXXQRIQPYEE2NP8V1P16F2A6FIJ4JPBS-00948?func=collections-result&collection_id=1984, Mapová sbírka PřF UK
http://www.ahmp.cz/index.html?wstyle=2&catalogue=1, Archiv hlavního města Prahy, Sbírka map a plánů
http://www.starelesnimapy.cz/, Lesní hospodářské mapy a plány
http://mapy.geogr.muni.cz/, Mapová sbírka Masarykovy univerzity, Brno
http://mapy.mzk.cz/, Mollova mapová sbírka
http://www.mza.cz/indikacniskici/, Indikační skici stabilního katastru
http://www.vilemwalter.cz/mapy/, Staré mapy Moravy a města Brna
http://mapy.vkol.cz/