(článek otištěn: Bulletin Historického ústavu AV ČR, Roč. 12, č. 2, 2001)
V roce 2001 uplynulo osmdesát let od založení knihovny Historického ústavu AV ČR. Následující řádky jsou jakýmsi zamyšlením nad minulostí, současností a snad i blízkou budoucností této odborné knihovny. Na podobné téma vyšel v roce 1993 v Českém časopisu historickém článek z pera tehdejšího vedoucího knihovny dr. Jiřího Javorského. Rád bych na tento článek navázal a především krátce shrnul činnost knihovny v letech následujících. Zároveň bych chtěl těmito řádky vyjádřit dík všem pracovníkům knihovny, bez jejichž každodenní obětavé práce by fungování ústavní knihovny nebylo možné.
Vývoj knihovny nelze oddělit od vývoje instituce, která svým zaměřením a orientací na konkrétní úkoly určovala směr a možnosti vývoje knihovny. První záznamy v inventárních seznamech jsou z počátku roku 1921. První publikace byly většinou získávány formou darů od jednotlivců i různých organizací. Československý historický ústav vydavatelský, v rámci kterého dnešní knihovna HÚ původně vznikla, byl zaměřen především na národní dějiny a zejména na práci ediční . Tomuto zaměření také odpovídala akviziční politika knihovny, z hlediska chronologického se jednalo hlavně o dějiny středověku a raného novověku.
Byly to první kroky na dlouhé cestě vytváření specializované vědecké knihovny. Zpočátku šlo spíše o typ větší příruční (seminární) knihovny, na konci roku 1939 čítal fond knihovny "pouhých" 7310 knihovních jednotek (pouze pro zajímavost - v posledních cca dvaceti letech se roční přírůstek pohybuje okolo 3000 jednotek). Na začátku roku 1946 se jednalo již o 11 724 publikací a postupem času se fond knihovny dále rozrůstal a začal podchycovat většinu odborné produkce z oblasti historie, která vycházela na území Československa a výběrově také produkci zahraniční. Byly získány větší počty publikací z pozůstalostí významných historiků (např. knihovna profesora Josefa Vítězslava Šimáka, ze které se dostalo do fondu knihovny HÚ okolo 3 tisíc svazků). Hlavní důraz na národní dějiny zůstal zachován, ale těžiště zájmu se přesouvalo k moderním dějinám.Vznikla také struktura oddělení knihovny, označení se v průběhu let měnilo, ale struktura zůstávala až do konce osmdesátých let stále stejná. Oddělení se sklá dalo z vlastní knihovny, pracovní skupiny bibliografů, malotirážního střediska a pracovníků reprografický a fotografických služeb. Ideologické vlivy a změny v koncepci celého ústavu se pochopitelně projevovaly i na poli knihovním, byl zřízen zakázaný fond a výrazně omezeny možností získávání zahraničních publikací z tzv. nesocialistických států.
Knihovna HÚ také spravovala některé fondy, které měly povahu spíše archivních než knihovních fondů , např. do začátku devadesátých let knihovna HÚ spravovala také pozůstalosti některých významných historiků (J.V Šimák, Václav Novotný a další), soubor písemností bývalého německého vlastivědného ústavu v Liberci atd. V letech 1991-1993 byly všechny tyto pozůstalosti spolu s další písemnostmi archivní povahy předány do Archivu Akademie věd, jedinou výjimkou se stala pozůstalost Augusta Sedláčka, která z rozhodnutí ústavní rady zůstala v péči oddělení středověku HÚ. Od roku 1963 knihovna také pečovala o knihovní fond Historického klubu, který obsahoval okolo 28.000 knihovních jednotek. Tento fond byl na počátku devadesátých let vrácen původnímu majiteli. V roce 1973 došlo také k velkému stěhování, kdy z budovy v komplexu Pražského hradu (Jiřská 3) byla většina knihovního fondu přestěhována do prostor bývalého kláštera Na Slovanech (Vyšehradská 49 - Emauzy).
Pokud se hovoří o vývoji knihovny v poválečných letech, nelze se nezmínit o dr. Miloslavovi Kudeláskovi, který zastával funkci vedoucího knihovny od roku 1955 až do roku 1991. Práci v knihovně HÚ věnoval téměř celý svůj život, vypomáhal v ní již v době svých vysokoškolských studií. Právě díky jeho úsilí se podařilo vytvořit knihovní fond, který je úctyhodný nejenom po stránce kvantitativní, ale i kvalitativní.
Zpracování dějin knihovny by si pochopitelně zasloužilo samostatný článek, ale já bych se rád věnoval především současnému stavu, který je nejvíce ovlivněn událostmi z let devadesátých. Po roce 1989 probíhala v celé Akademii věd rozsáhlá restrukturalizace spojená s přemisťováním jednotlivých ústavů do různých objektů. Historický ústav nebyl v tomto ohledu žádnou výjimkou. V dubnu roku 1993 bylo rozhodnuto o převzetí knihovny zanikajícího Ústavu pro dějiny střední a východní Evropy do fondu knihovny HÚ. Znamenalo to nárůst počtu publikací o zhruba 70 tisíc kusů a z hlediska profilu fondu knihovny tento přírůstek znamenal výrazné obohacení v oblasti obecných dějin, především slovanských zemí. V rámci Akademie věd se knihovna HÚ stala jednou z největších, s téměř čtvrtmiliónovým fondem. Přestože fond stále narůstá a požadavky na množství a úroveň služeb se také stále zvyšují, počet pracovníků knihovny zůstává od začátku 70. let stejný, v některých letech dokonce nižší. Nedostatečný počet kvalifikovaných pracovníků je letitým problémem snad ve všech knihovnách, zvyšující se nároky na odborné znalosti a dovednosti se ovšem v daleko větší míře projevují ve specializovaných knihovnách univerzitního a akademického typu. Fond knihovny HÚ byl v tomto období rozptýlen na několika místech Prahy. Provoz knihovny byl s ohledem na tuto skutečnost značně obtížný a bylo nutné omezovat provozní dobu knihovny a studovny. Rok 1993 je také rokem přechodu na počítačové zpracování nových publikací, plně automatizovanou knihovnu se dosud ovšem nepodařilo vybudovat. Na konci tohoto roku byla do Prahy převezena odborná knihovna prof. Volkera Presse, kterou knihovna HÚ získala z pozůstalosti tohoto německého historika. V souvislosti s přechodem na počítačové zpracování nových publikací byl uzavřen generální lístkový katalog a nově zpracovávané publikace jsou od tohoto data vyhledatelné pouze v počítačových databázích.
V roce 1994 došlo k rozhodnutí přesunout celý ústav včetně knihovny do nového objektu budovaného na Praze 9 (Prosecká 76). Vlastní stěhování proběhlo v druhé polovině roku 1994. Určitou komplikaci představoval souběh dokončování montáže kompaktních regálů a již probíhající stěhování. Umístění knihovny HÚ do tohoto objektu má své výhody i nevýhody. Jednoznačnou výhodou bylo přesunutí všech dříve rozptýlených fondů do jedné budovy. Prostory přidělené pro potřeby knihovny HÚ byly ovšem v původním plánu určeny pravděpodobně k naprosto jiným účelům než knihovním. Nepočítalo se s dostatečnou rezervou ve skladech určených pro uložení fondu. Místnosti vyčleněné pro studovnu a pracovníky zpracování fondu se nacházejí na jiném podlaží, při běžném provozu je tedy nutné stále stěhovat publikace mezi několika podlažími a jediný fungující výtah nemá bezbariérový přístup. Všechny uvedené skutečnosti znepříjemňují zaměstnancům knihovny jejich každodenní práci a v konečném důsledku snižují úroveň služeb poskytovaných knihovnou uživatelům. Nedostatek místa navíc nutí hledat řešení buď formou radikální pře stavby stávajícího objektu, nebo budováním detašovaných skladišť. Tato druhá varianta likviduje v současné době nejpodstatnější výhodu, kterou stěhování do nového objektu mělo. Z důvodů maximálního využití skladových prostor byl veškerý fond uložen do kompaktních regálů.
V nové budově byla vytvořena vnitřní počítačová síť a díky ní se automatizace knihovny posunula výrazně dopředu, začala se objevovat možnost přístupu uživatelů z různých pracovních stanic napojených na lokální počítačovou síť do databází knihovny. Obecně lze konstatovat, že roky 1993 a 1994 jsou v historii knihovny HÚ přelomové. V roce 1995 byl ústavní radou schválen projekt naskenování lístkového katalogu, realizován byl tento projekt v letech 1996/1997. Po jeho ukončení je všem badatelům katalog přístupný po počítačové síti, vzhledem k napojení ústavu na Internet (od roku 1996) není tento přístup omezen pouze na badatele napojené na lokální síť, ale poskytuje vyhledávací služby v celosvětovém měřítku. Od konce roku 1995 jsou nové přírůstky katalogizovány také věcně formou klíčových slov. Je snaha využívat v maximální míře klíčových slov používaných také při zpracovávání bibliografických ročenek, tak aby badatelé zvyklí na práci s bibliografiemi snadno zvládli vyhledávání i v databázi knihovny.
V roce 1997 začala generální revize fondu knihovny HÚ, která probíhala za běžného provozu a zdárně byla ukončena v listopadu 1998. V roce 1998 začala také intenzivní práce na retrokatalogizaci všech odebíraných periodik. Vyhledávání konkrétních signatur jednotlivých čísel (ročníků) periodik je zatím možné bohužel jen po lokální síti, ale v centrální evidenci odebíraných zahraničních časopisů, kterou na svých webových stránkách vystavuje základní knihovna AV ČR a Národní knihovna ČR, mohou badatelé zjistit, zda konkrétní titul i ročník knihovna HÚ vlastní. Díky pomoci základní knihovny AV byl badatelům umožněn přístup do databází a katalogů knihovny HÚ přes web. adresu www.lib.cas.cz.
Základní knihovna AV ČR začala tímto způsobem budovat virtuální katalog všech knihoven ústavů AV ČR, který je formou Internetu přístupný badatelům z celého světa. V roce 2000 bylo dokončeno zpracování pozůstalosti prof. Presse, celkově se jedná o 5727 publikací, výhodou této databáze je věcné zpracování všech publikací formou klíčových slov. Absence věcného třídění v knihovně HÚ je značným nedostatkem a zároveň velkým úkolem do budoucna. V roce 2001 byla zprovozněna vlastní web. stránka Historického ústavu na adrese www.hiu.cas.cz, která prostřednictvím Internetu zpřístupnila služby knihovny HÚ mnoha dalším uživatelům. V budoucnu plánujeme další rozšíření služeb poskytovaných tímto způsobem (objednávání publikací formou přednastavených formulářů MVS, rezervace publikací k prezenčnímu studiu, informace o seznamech duplikátů a vyřazovaných publikacích atd.). Tím se dostáváme do současnosti. Knihovna je otevřena pro všechny badatele každý pracovní den, poskytuje své služby bez nutnosti vystavení čtenářského průkazu. Veškeré katalogy a databáze jsou přístupné po počítačové síti.
Roční přírůstek se stabilně pohybuje okolo tří tisíc nových publikací (pro srovnání: v roce 2001 periodikum agentury přidělující v rámci ČR ISBN zaznamenalo 8450 nových publikací všech typů), zahraniční publikace tvoří asi 15 % z celkového počtu nových přírůstků. Knihovna spolupracuje formou výměny publikací s 297 institucemi domácími i zahraničními. Část agendy související s výměnou byla v druhé polovině devadesátých let převedena do počítačové databáze a tím se výrazně zpřesnilo a zrychlilo odesílání publikací výměnným partnerům. Po určité krizi související se zánikem nebo dočasnou stagnací některých tradičních zahraničních partnerů se situace v posledních letech opět stabilizuje. Paleta odebíraných časopisů z oblasti historie a příbuzných vědních oborů je jedna z největších na území České republiky, mnohé z těchto titulů jsou získávány právě formou výměny publikací. Příruční fond studovny zahrnuje například základní encyklopedie, nejčastěji používané edice k dějinám českých zemí, biografické slovníky, syntetické práce z oblasti historie a poslední ročník odebíraných časopisů.
Uživatel knihovny její hodnotu obvykle posuzuje podle dvou základních kritérií: obsahu fondu a možnost tento fond v maximální míře využívat pro svoji práci. Pro mne osobně to znamená, že dobrá knihovna v průběhu let obojí neustále harmonicky zlepšuje a její pracovníci i uživatelé si uvědomují, že podcenit nebo dokonce ignorovat jednu z těchto oblastí znamená snížení kvality knihovny. Změny v oblasti knihovnictví a informační vědy v posledních letech postupují velmi rychle, vyrovnat se s těmito nároky a poskytovat svým uživatelům stále kvalitnější služby je úkolem budoucnosti. Doufám, že knihovně HÚ se podaří tento úkol splnit se ctí a také v 21. století patřit k moderním odborným knihovnám v rámci přesahujícím Akademii věd ČR.
Literatura: Jiří Javorský, Současnost a budoucnost knihovny Historického ústavu, ČČH, roč. 91,č. 2, Praha 1993, s.352-353 Jiří, Javorský, PhDr.Miloslav Kudelásek (11.12. 1925-21.5. 1993), ČČH, roč. 91,č. 4, Praha 1993, s.700